Chováte se při stolování slušně?

[Martin H.]

Tohle téma jsem založil tak trochu se smutným výrazem. Když jsem byl malý kluk, matka mě nutila jíst šíleně způsobně. Příbor jsem směl držet pouze aristokraticky, vkládat do úst jídlo tak, aniž ohnu hlavu, kousat potravu pomalu, pečlivě a velmi distingovaně...

Pak jsem rostl a všiml si, že se tak nechová skoro nikdo...

Dnes jsem dospělý a, bohužel, výchova z mládí se mi vrací. Ale nejsem žádný pedantický pošuk. Přesto kolem sebe vidím lidi, co leží na stole a, hlavně, mlaskají a jedí s otevřenými ústy. Bohužel, pokud někdo takový se mnou stoluje, téměř šílím a nemůžu se najíst.

Jaké máte zkušenosti vy? Připadá vám konzumace potravy s otevřenými ústy normální? Vadí vám mlaskání?

Mám pocit, že ve stolování jsme v posledních letech hodně primitivní. Třeba v Belgii u přátel moje kamarádka jedla tak, že by si ji nikdo v Česku nevšiml. Vlámští přátelé mě ale pak upozornili, že podobné "Eastern Manners" měla nechat u nás doma.

[myndel]

Máte naprostou pravdu, občas mám stejný pocit. U nás doma sice nikdy žádné podobné, vyloženě pedantské návyky nebyly, nicméně slušnému chování jsme se (snad) naučili.

Česká kultura stolování není zrovna na nejvyšší úrovni, ono to ostatně platí i v jiných věcech (vzpomenu si na to vždycky, když řidič na studenstském zájezdě vytáhne na parkovišti bombu, vařič a jde ohřávat párky) a musím říct, že její zlepšení by mě vůbec nevadilo.
Ostatně proto jsem sem psal Střípky z etikety ( první a druhá část ) ... Což mi ostatně připomíná, že jsem chtěl připsat ještě další díly.

[delph]

no doma zrovna na vkus nedbám, ale určitě nejím s otevřenýmy ústy nemlaskám, nesrkám, zato jíst v jeden okamžik s mým tátou to je pro mě šílenstvý. ale když jsme někde s v restauraci tak se snažím jest co nejspůsobněji, laej e fakt že mě to nikdo neučil tkaže to spíš tka nějak odhaduju., hlavně jíst pomalu, malé kousky jídla do ust aby když budu muset na něco odpovídat abych to mohl rychle dokousat a polknout...

[Caddy]

tak ja byl vzdy vychovavan, co nejslusneji to slo, takze se taky snazim chovat co nejzpusobneji, ale zas to neprehanet...docela dobre se prizpusobuji prostredi a psolecnosti, kde se rzrovna pohybuju....takz emi nedela potize restaurace v kontiku ani jedeni rukama nekde u taboraku

[ewing]

suhlasim. casto vidim ludi lezat na stale, mlaskat, pripadne zhrbenych ako tavy k napajadlam, lakte na stole a hlavne co najrychlejsie hltajucich. aj ked teda nie vzdy jem najslusnejsie (hlavne ked jem sam) ale jem pomaly.

[Evina (novy)]

Nejsem vůbec nikterak přehnaně prudérní, leč společnému jídlu s pár lidmi se pravidelně vyhýbám... nesnáším v "těchto zeměpisných šířkách" poměrně hodně tolerované nechutné zvukové jídelní doprovody, také styl pohybů, řeči atd. Fakt je, že se to nikde neučí, každý si hledá, jak sám umí... Rodina někdy poskytne prima vzor, leč má matka mne vytáčí dodnes, jak si narve plnou pusu a spustí řeč... Obávám se, že lidé v průměru spíš tolerují nevychovanost při jídle, než kultivovanost (s výjimkou pár společenských akcí), ta je "divná"

[Martin H.]

tak ja byl vzdy vychovavan, co nejslusneji to slo, takze se taky snazim chovat co nejzpusobneji, ale zas to neprehanet...docela dobre se prizpusobuji prostredi a psolecnosti, kde se rzrovna pohybuju....takz emi nedela potize restaurace v kontiku ani jedeni rukama nekde u taboraku

No jasně, nejsem sociální debil, u táboráku nehraji dámičku a ve společnosti vandráka. U ohně jím rukama a uvolněně, v bufetu nežádám stříbrný příbor. Také mi nevadí, že někdo neumí zacházet obratně s příborem, to prostě přejdu. Ale užírá mě s prominutím hovadské chování, tedy mlaskání, srkání a prskání během mluvení s plnými ústy. A vidím to prostě na každém kroku.

[Evina (novy)]

tak ja byl vzdy vychovavan, co nejslusneji to slo, takze se taky snazim chovat co nejzpusobneji, ale zas to neprehanet...docela dobre se prizpusobuji prostredi a psolecnosti, kde se rzrovna pohybuju....takz emi nedela potize restaurace v kontiku ani jedeni rukama nekde u taboraku

No jasně, nejsem sociální debil, u táboráku nehraji dámičku a ve společnosti vandráka. U ohně jím rukama a uvolněně, v bufetu nežádám stříbrný příbor. Také mi nevadí, že někdo neumí zacházet obratně s příborem, to prostě přejdu. Ale užírá mě s prominutím hovadské chování, tedy mlaskání, srkání a prskání během mluvení s plnými ústy. A vidím to prostě na každém kroku. /quote]

Pane Martine H., líbí se mi moc všechny Vaše příspěvky v diskusích. Mám velmi podobné zkušenosti s kulturou stolování. A zdá se mi, že je to jev celkově rozšířenější do mnoha společenských oblastí, hovadské a hulvátské chování a jednání je často považováno za přesvědčivý výraz moci, "sympatické lidové formy nadřazenosti", tomu stále ještě spusta lidi fandí a rozumí...Bohužel

[veverqa]

nemlaskam nesrkam nerozpravam s plnymi ustami.. moja spolubyvajuca je bohuzial opacny pripad. je to velmi neprijemne pretoze ked je tak ju pocut naozaj vsade. ale inak som sa u nas nestretla s dalsimi ludmi ktori by sa pri jedle spravali vyslovene nevhodne. takze mam asi (nastastie) opacnu skusenosti ako vy. naopak ked som bola v Nemecku tak som zostala mierne zaskocena "uvolnenym" spravanim sa pri stole.

[includes]

Snažím se, ale o čem vím, že dělám špatně, tak to že mám lokty na stole, toho se nemůžu zbavit

[Slonik]

Trochu to rozlišuju. Samozřejmě, mlaskání, olizování nože, cinkání příbory o sebe, mluvení s plnou pusou a pod považuji za nepřípustné vždy a všude, nicmémě při rychlém obědě v restauraci si klidně přečtu noviny a s lokty na stole se taky netrápím.

Něco jiného je večeře, tu považuji za poněkud slavnostnější jídlo a tam se snažím (povětšinou úspěšně) pravidla dodržovat.

[Martin H.]

Snažím se, ale o čem vím, že dělám špatně, tak to že mám lokty na stole, toho se nemůžu zbavit >/quote]

Jenže lokty jsou prkotina. Ty vadí pouze na slavnostních akcích a oficiálních setkáních. V oblíbené hospůdce vypadají prkení stolovníci směšně. Člověk potřebuje cit, aby rozeznal, co si kde může dovolit. Lokty jsou faux pas skutečně jen ve vybrané společnosti a podniku.

Btw., nejhorší je snobismus. Nedávno jsem byl v jedné luxusní restauraci. Milá dáma přišla po boku solventního muže arabské národnosti. Oba se snažili chovat distingovaně. To, že on hodil na stůl sponu plnou pětitisícovek, považuji za kolorit dané sociální skupiny, ale že si do té doby skvostná dáma sundala u stolu lodičky, mi vyrazilo dech. Moje slovenská spolustolovnice jen vzdechla a vravela: "Veď tu nie je obývačka!"

[Pavel Mareš]

Ani ty peníze na stole neměly co dělat.Ty se taky v cizí zemi nechováš jako tady a snažíš se přizpůsobit se zvyklostem.

[Martin H.]

[quote="Pavel Mareš";Ani ty peníze na stole neměly co dělat.Ty se taky v cizí zemi nechováš jako tady a snažíš se přizpůsobit se zvyklostem.z/quote]

Peníze na stole jako demonstrace síly a moci jsou prostě směšné. Ale na to kašlu, s jeho IQ a hodnotami nemá smysl cokoli vysvětlovat. Jenže v civilizované zemi by paninku vyprovodili nebo napomenuli číšníci, ať už by se oháněla zlatou či platinovou kreditkou.

Ten zážitek mě spíš pobavil. V tu chvíli jsem si řekl, jak je život legrační. A bylo mi dobře.

[includes]

Jenže lokty jsou prkotina../quote]

Tak to si mě aspoň trochu uklidnil

btw: Lidi, co "machrují" s penězmi, tak ty opravdu taky nesnášim...ty peníze jim neberu, ale nemusí ukazovat, že prostě si můžou rozhazovat!